Olivovníky

Jaroslav Hutka

Vandrovali hudci

Hutkův pomník: Vandrovali hudci

Reedice slavného alba z roku 1976 (Supraphon), k němuž producent Lubomír Houdek připojil ještě několik nevydaných písní z archivu Českého rozhlasu Brno, je další perlou na pomyslném galénovském folkovém náhrdelníku. I když byl tento milník českého folku už v minulosti znovu vydán, nebylo to nikdy v tak obsažné a ucelené podobě. Nádherně graficky vypravené CD se čtyřicetistránkovým bookletem uvádí posluchače i čtenáře do dobových souvislostí a Hutka sám rozebírá, co našel v proslulé Sušilově sbírce, v tom psanému fundamentu moravské lidové písně, z něhož později čerpali i mnozí další nefolklorní interpreti, včetně Čechomoru. Hutka v ní ovšem objevil něco jiného než tito pozdější šiřitelé, nalezl v ní především balady a v nich člověka: Přes propast doby člověka živého a současného, s jeho věčnými osudovými dilematy a dramaty, to vše v prosté a krystalicky vybroušené poetické podobě z úst a duše lidového tvůrce.

Tato témata byla za normalizace natolik aktuální, že tehdejší režim nemohl Hutku nechat dlouho působit. Gramofonová deska s výběrem nahrávek z koncertu, který uspořádal Český rozhlas Brno v době, kdy Hutka už začínal mít v Praze velké problémy, ještě stačila vyjít. K části posluchačů se dostala, ale vzápětí byla stažena a zanedlouho poté Hutka emigroval. Díky těmto uniknuvším elpíčkům se však rozšířila legenda, jejíž kouzlo netkví jen v "zakázanosti", jak by mohli podotknout škodolibci, ale především v nadčasovém obsahu, v  prostotě Hutkova až písmáckého projevu, v kongeniálním doprovodu kytaristy Radima Hladíka a baskytaristy Fedora Freša a zároveň v posluchačích, kteří si v intenzivní atmosféře souznění zpívali se zpěvákem refrény těch dlouhých příběhů.