Olivovníky

Vlastimil Třešňák a Temporary Quintet

Alter ego

Poznaná nutnost Vlastimila Třešňáka

Taky jste si mysleli, že senioři hudební scény jsou mimo? Někteří možná ano, rozhodně to však neplatí pro písničkáře Vlastimila Třešňáka (*1950). Jeho nové album Alter ego je natolik dnešní, až to překvapenému posluchači bere dech.

Ne, nechci dělat předčasný závěr, ale tohle vypadá na jednu z muzikantských událostí roku 2013. Schválně - poslouchejte…

"Bližší portmon než košile/ zobrací rukávy naruby/ volební rum, měří promile/ dáš kilo, jazyk za zuby," zpívá se například ve Státním zaměstnanci a vy máte dojem, že o něčem podobném jste zrovna včera četli v novinách… "Zavře plyn, ale pustí žílu / na orloj sune zimní čas / lichvá melodií do mobilu / cink´ betla - čeká na námaz…"

Dobré zjištění: Vlastimil Třešňák zůstává svůj. V jedenácti nových písních z  let 2011 až 2012 přesvědčuje, že ani po šedesátce neztrácí energii. V jeho zpěvu je naléhavost, která může být někomu protivná nebo naopak poslouží k  posílení ducha. Jako textař pracuje s ironií, kousavostí, s různými jinotaji a  dobovými odkazy. Střílí do živého masa. Například v kousku nazvaném Chytrá horákyně se vypořádává s generačními vrstevníky: "Prolezla kanál / protáhla se i sítem / řád Za chrabrost! přebírá ve fraku / zmizíkem přepadělá curriculum vitae / proměna generace ze sojky na straku! (…) Nesu ti, generace / rekomando, modrý pruh / hrozí nám exekuce/ jsme ohroženej druh!"

Celkovému vyznění alba určitě pomohlo, že k nahrávání (prosinec 2012, studio 3bees Jinočany) byli přizváni muzikanti, kteří dokázali ve většině skladeb vytvořit jazzovou náladu. Seskupení nazvané Temporary Quintet hrálo v sestavě: Jan Štolba (tenorsaxofon, aranžmá), Adam Tvrdý (kytary), Vladimír Strnad (klavír, klávesy), Antonín Šturma (kontrabas, basová kytara), Petr Mikeš (bicí). Pozvánku do studia přijali také Vladimír Merta a Vladimír Mišík, jejich zpěv v Písni práce lze označit za příjemné okořenění alba.

Tradiční fanoušky Vlastimila Třešňáka určitě potěší jeho konzistentní odstup od hlavního proudu a jisté pochopení pro lidi na okraji. Ukázkovým dílem je Nový prostor č. 33 - "…začal jsem razítkem do matriky/ inkousty od tý doby na háku/ končím u píky noční elektriky/ divná puberta, honibrk z pasťáku!/ z Armády spásy do kalnýho rána/ miluju tamní markytánku/ ale ona markytána…"

Je zřejmé, že pro Třešňáka zůstává hlavním východiskem tvorby hledání pravdy a  svoboda. Ostatně v písni Poznaná nutnost zpívá: "Stávala modelem/ s pochodní na barikádách/ zestárla a paleta je suchá/ ale miluju ji, ona mne má ráda/ však k mým návrhům - slepá, hluchá/ nevidí, neslyší… už vím…"

Album, kde jazzový "klídek" je občas narušován bluesrockovou dravostí a  expresivním zpěvem, může oslovit nejen staromilce (kteří Třešňáka poslouchali například v době, kdy musel utéct před komunistickými estébáky do Švédska), ale každého vnímavého člověka. Zvláště pak toho, který v muzice hledá víc než zábavu.

---