Olivovníky

Vladimír Merta

Domilováno

Vladimír Merta - Domilováno

Vladimíra Mertu jsem měla vždy spojeného se jmény jako Jaroslav Hutka, Vlasta Třešňák, Jaromír Nohavica nebo Václav Havel. Začala jsem ho vnímat v roce 1989, kdy se spousta věcí začala obracet naruby, kdy lidé začínali nahlas říkat co si myslí a nemuseli se bát, že za to budou potrestáni. Písničkáři hráli svoje protestsongy na Václavském náměstí, kde jim hladový a po změně prahnoucí národ tleskal.

Tehdy mi bylo osmnáct let a pan Merta mi, snad mi to promine, k srdci nepřirostl. Až dodnes jsem ho vnímala jen zpovzdálí. Věděla jsem, že je, ale nikdy jsem ho nevyhledávala. Neoslovil mě. Ale jak se říká: Všechno má svůj čas.

Album Domilováno jsem vzala do ruky jen proto, že mě přilákala jeho pozitivní, oranžovožlutá obálka. Tradičně jsem zasunula CD do přehrávače v autě a čekala, že budu unášena … První poslech mě sice neuchvátil, ale v paměti mi utkvěla slova "Bývalo lehké zajet si do Vídně pro jeden jediný karafiát…" A pak už jsem cvakala pořád dokola číslo pět - Berlínská zeď.

A žasla nad obsahem s očima dokořán. Když jsem se jí nabažila, začala jsem takhle vnímat i všechny ostatní texty a našla jsem v nich spoustu věcí. Všechno má prostě svůj čas. Viděla jsem najednou pana Mertu úplně jinak. Jako muže, který zůstal věrný svojí myšlence, svému přesvědčení a víře a šel za nimi i navzdory režimu, nesvobodě, těžkostem života. Šel za nimi vždycky s  hlavou hrdě vztyčenou, protože za svoje názory, myšlenky a přesvědčení se člověk nemá stydět. A pokud si je jistý, rve se se světem, i kdyby ho to mělo stát kus života. Jenže tohle všechno jsem tehdy nemohla a nedokázala pochopit.

Domilováno - to je 11 písní. Šedesát čtyři minuty, které mě vedly k úvahám. Během hodiny a čtyř minut jsem prožila příběhy, vrátila se do doby, kterou mnozí z nás pamatují. Možná i vy, stejně jako já, pocítíte lítost a možná i naději.

Vedle pana Merty se na vzniku tohoto nosiče podíleli lidé zvučných jmen, jako například Jan Štolba se svým tenorsaxofonem, Josef Štěpánek s mnoha strunnými nástroji, Martin Lehký s kontrabasem a nebo sbor Doubravánek pod taktovkou Marka Doubravy, který nazpíval výtečné sbory v několika písních. V písních se neztratíte, protože do dvojité přední strany obálky je rafinovaně vložena brožurka se všemi texty.

Nic víc už nemohu dodat, tak jen - příjemný poslech!

---