Olivovníky

Vojtěch Klimt

Akorát že mi zabili tátu

Příběh Karla Kryla.
Druhé, opravené a doplněné vydání

Je s podivem, že životopis Karla Kryla vyšel až nyní. Máme zpracované příběhy kdejaké pseudocelebrity, vycházejí knihy o nacistických generálech, dvacetiletých fotbalistech, ale jedna z výrazných postav naší nedávné historie se dočkala až teď. Už z tohoto pohledu jde o chvályhodný počin Vojtěcha Klimta. Ale nejen proto.

Myslím si, že na člověka, který se s Krylem nikdy nesetkal, toho o něm vím hodně. Mám jeho kompletní diskografii, vlastním nahrávky z koncertů v Polsku, USA i Kanadě nebo tři knížky, co vyšly jako soukromý tisk (z toho dvě na ručním papíře a autorem signované).

Přesto jsem se v knize Akorát že mi zabili tátu dočetl řadu nových věcí. Třeba o tom, že Bratříčku zavírej vrátka, svou jednoznačně nejslavnější píseň, symbol roku 1968, velmi pravděpodobně rozpracoval už před okupací a pak ji jen podle okolností upravil.

Spousta dosud neznámých nebo málo známých fakt představuje asi největší klad knihy. Skvěle je zpracováno především Krylovo dospívání, 60. léta a období v  exilu. To se čte jedním dechem.

Pokud už bych chtěl hledat hnidy, trochu mě mrzí, že kapitoly o posledních rocích jeho života jsou poněkud strohé. Výčty koncertů (ty hodně ruší a nemají zde takový smysl jako v pasážích o Krylových začátcích nebo exilové tvorbě), pár výroků, citátů z tisku, občas i odstavce řazené za sebou bez výrazné návaznosti. Snad byl autor tlačen uzávěrkou a nedával si záležet jako na předchozích kapitolách. Snad spoléhal na to, že si tu dobu dobře pamatuje (stejně asi jako většina čtenářů) a neměl potřebu hledat i pohledy jiných lidí z Krylova okolí.

Autor rozhodně nestaví Krylovi další pomník, ani se nesnaží interpretovat jeho tvorbu. Zmíní se i o některých méně lichotivých stránkách jeho osobnosti nebo nepříjemných okamžicích. Ale s citem. Nehledá senzaci tam, kde by to bylo nevkusné.

V neposlední řadě připomíná někdejší články Justa, Lukeše a spol., kteří dnes statečně kritizují tunelování a Klause, nadávají na neviditelnou ruku trhu a  nevyrovnání se s minulostí, ale když to samé říkal o patnáct let dříve Kryl, dělali z něj málem nesvéprávnou hysterku.

Prostě dost dobrá knížka pro nás, co víme, že Morituri te salutant není skinheadská písnička.

P.S. O tom, že jméno Kryl je skvělý obchodní artikl nejen pro Landu, jsem se přesvědčil, když jsem včera v Bontonlandu viděl nové CD. Je na něm nápis zhruba v tomto znění: "Chybí vám Karel Kryl? Kupte si CD Pepy Nose." Trapné, jak trapné…

---